Pondělí ráno. Sedí za stolem v kanceláři a studené dlaně si ohřívá o velký hrnek černého čaje, zatímco zamyšleně kouká z okna a prodlužuje tu cennou chvíli klidu před tím, než se bude muset pustit do práce. Za oknem není k vidění nic než únorové šedo, špína a mráz, ale ona kouká dál. Možná ani nic z toho nevidí. V kanceláři je zima. Ještě aby ne - venku je pod nulou a přes víkend se netopilo. Slyší jen vítr a hluk dálnice, která vede hned za hranicí areálu, jinak je ticho. Kolegové si jako obvykle dávají společnou ranní kávu na druhé straně skladu, během pár minut se ale začnou trousit i tady a ta klidná chvilka na rozkoukání definitivně skončí. Všechno je stejné jako vždycky. Stereoyp. Jistoty. Nuda. Možná přemýšlí právě o tom, jestli mohla dokázat velké věci. Být úspěšná. Mohla třeba něco vytvořit a být slavná. Mohla se dát na vědu a být světu přínosem. Mohla vystudovat medicínu a zachraňovat životy. Mohla se stát třeba fotografkou, to jí docela šlo, jen nezvládala ten tlak. Zakázky ...